MUDr. David Rath

Dámy a pánové, paní předsedkyně, dobrý den. Já jsem poslal písemnou interpelaci na premiéra, která se týká plánu vlády na snižování platů ve veřejné sféře. Je to téma na výsost dnes aktuální, protože včera o tom vláda jednala a rozhodovala a současně proti tomu byla stávka a demonstrace pořádané odborovými organizacemi. Týká se to totiž velmi citlivé oblasti, jakou jsou mzdy, a velmi důležitých oblastí, jako je zdravotnictví, školství, výzkum, kultura, bezpečnost, tedy oblastí, na kterých moderní stát stojí a bez kterých se prostě neobejde. Týká se to takových profesí, jako jsou zdravotní sestry, lékaři, pracovníci ve školství, vědečtí pracovníci, pracovníci v kultuře, ale policisté, hasiči, záchranáři a celý vlastně aparát státu a měst a krajů.

Dámy a pánové, jen v našem kraji stát nám poskytne na zajištění výkonu státní správy o dvanáct milionů méně než příští rok. Samozřejmě většina těchto prostředků je určena právě na platy úředníků, kteří zajišťují státní správu. Takže mně nezbývá nic jiného, než jich sedmdesát, což je zhruba lehce nad deset procent, než jich sedmdesát propustit. Samozřejmě vybírám ty oblasti nebo vybíráme ty oblasti, které pracují především pro stát, takže sdělím panu premiérovi a panu ministru financí, že napříště už na našem kraji nebude žádné oddělení, které například kontroluje rozpočty obcí. To si kontrolujte, pánové, sami, protože pokud na to neposíláte finanční prostředky, tak my to za naše peníze za vás dělat prostě nebudeme.

Rozpočty obcí jsou rozpočty plněné ze státního rozpočtu, čili je ve vaším zájmu, aby tam byla kontrola. Tak si ji, prosím, zajistěte z pohledu třeba Ministerstva financí. A já vám tady sděluji, že toto nebude. Také vám musím sdělit, že spousta dalších činností, které kraje či města, protože to se netýká jenom našeho kraje, ale týká se to mnohých měst, například váš starosta z ODS ve Slaném propouští, jak jsem se dočetl, taky nějakých patnáct úředníků na městě. Opět především těch, kteří dělají výkon státní správy. Čili není to věc čistě, že by někdo ze sociální demokracie se snažil nějakým způsobem jít proti vládě. Týká se to i vašich starostů, protože vy neposíláte peníze na výkon státní správy.

Čili tady je potřeba říct, abyste jasně řekl veřejnosti, že výkon státní správy na všech úrovních bude omezen, do značné míry i ohrožen. Zpozdí se, zhorší se profesionalita. A totéž, možná i daleko horší, se týká třeba policie a bezpečnosti. Zásahy do policejního sboru jsou takové, že skutečně já zde jasně říkám, že ohrožujete bezpečnost v České republice.

Totéž se týká samozřejmě zdravotnictví. Je to z vaší strany do značné míry arogantní výsměch lékařům a zdravotním sestrám, kdy lékařům, kteří upozorňují, že jsou dlouhodobě nespokojeni se svými platy, řada z nich postupně odchází do zahraničí, nyní přišli s jakousi centrální výzvou, že chtějí tento odchod zesílit, tak místo toho, abyste s nimi seriózně jednali a hledali cesty k nápravě, tak jim snížíte o deset procent platy.

Tvrdíte, že vaší prioritou je věda a výzkum. Můžete mi, pane premiére, prozradit tajemství, jak chcete zajistit, aby česká věda, český výzkum byl úspěšnější v situaci, kdy vědcům a vědeckým ústavům pošlete méně peněz? Možná tomu věříte, že méně peněz a chudý vědec vytvoří geniální objevy, že zbytečně peníze rozmazlují, pokud je dostává, a odvádějí od soustředěné badatelské práce. Že když je chudý a hladový, tak o to víc se může koncentrovat na vynalézání a nacházení nových objevů. Že naopak posílání vysokých platů vědcům je hrubá chyba, protože pak mají rozptylující myšlenky, chtějí chodit třeba do restaurací na večeře, chtějí - nedej bože - jít do divadla nebo do kina nebo jet na dovolenou. To je přece zbytečné. Když je chudý, na to nemá, zůstane sedět v té laboratoři, protože mu nic jiného nezbude, že tam je alespoň teplo, a bude vědecky bádat.

Mnozí z vás se tomu usmívají a říkají "ten Rath zase přehání". Jistě trochu přeháním, ale přeháněl i pan prezident Václav Klaus, který tak zhruba před rokem někde konstatoval, že například umění svědčí chudoba? To je vlastně totéž. V podstatě on zcela s vážnou tváří, nikolivěk s nadsázkou, kterou já tady používám, konstatoval, že pokud je umělec či pracovník v kultuře a umění chudý, tak je to lepší, protože přece v době, kdy byli hladoví, vznikala v historii nejlepší světová díla.

Je to pravda. Dnes jsou asi podle pana prezidenta Klause a podle této vlády příliš zhýčkaní, protože, co většinou vytvoří, na to se nedá dívat, podle asi představ vlády.

Čili, dámy a pánové, to přece není cesta. My přece nemůžeme v podstatě to nejlepší, co Česká republika má, tedy vědce, učitele, zdravotníky, kriminalisty, záchranáře, tyto všechny lidi nějakým způsobem dusit. To přece nesmí být cílem nás jako politické reprezentace. Naopak, my bychom měli hledat maximum cest, jak těmto lidem přidávat, protože všude v zahraničí, myslím tím na západ od nás, si jich váží daleko víc a jejich příjmová hladina je podstatně vyšší.

Nejhorší co může Českou republiku potkat, je zesílení proudu ekonomické emigrace. K ekonomické emigraci dochází. Každá vlna emigrace určité elity ohrožuje vývoj a rozvoj celé země. To je prostě jasné. Přece my bychom měli společně hledat cesty, jak tyto lidi naopak zde udržet a jak jim dát životní perspektivu. Přece není životní perspektivou, že jim snížíme už bez tak nízké platy. Jistě pan premiér mně bude říkat, co mám dělat. Je ekonomická krize, máme velký dluh, musíme bojovat se státním dluhem, takže kde brát, když není. Takže musíme přece škrtat všem. A v tom je právě to jádro pudla.

Ten příběh, jak ho vypráví pan premiér a pan ministr financí, není vyprávěn správně a pravdivě. Pan premiér ho začíná vyprávět v těchto dnech, ale on je kontinuální. Kontinuální v čem. Všichni z veřejné sféry jsou závislí na daňovém výběru. Byla to vaše vláda, kde jste seděl za premiéra Topolánka a opět za ministra financí Kalouska, která přišla s tím, že výrazně sníží daně. Tady jste říkali, že tím, že se sníží daně, že budeme mít podstatně víc peněz, protože, to je taková ta teorie, kterou vy se rádi oháníte, Lafferovy křivky, která, dohnána zase ad absurdum, říká, že když daně budou nula, tak vybereme nejvíc.

Samozřejmě všichni ví, že takto to není a že účinnost té křivky v podstatě byla teoreticky potvrzena možná v zemích, které zdaňovaly někde kolem sedmdesáti osmdesáti procent. K tomu máme hodně daleko, protože naše rovná daň je někde kolem 15 a korporátní, tedy firemní, 19 %. Máme skutečně jedny z nejnižších daní na světě. Ptám se vás, kde je ten hospodářský zázrak? Kde jsou ty miliardy, aby mohli dostávat vědci, učitelé, lékaři, sestry, policisté, hasiči? Kde je máte? Vždyť vy jste to tady, já vám mohu vytáhnout stenozáznamy, kdy jsme o tom debatovali zhruba dva tři roky zpátky, kde jsme vám říkali, vy si podřezáváte příjmy státu. České daně, třeba pro firmy, ani tehdy nebyly nijak nadstandardní, nijak mimořádné. Já jsem tady od tohoto pultíku vás přímo upozorňoval, že tím, že nesmyslně snižujete už tak nízké firemní daně v tehdejší době, obíráte Českou republiku o nějakých třicet čtyřicet miliard, které ale nezůstanou tady u nás, protože jde většinou o obrovské nadnárodní firmy, tak dnes jsou někde jinde. Copak vy nečtete ty výroční zprávy třeba bank? To nejsou české banky. To jsou banky v Čechách, protože české banky už dávno nemáme. Nemohu říct, že by mně to zásadně vadilo, ale co mně vadí, že tyto zahraniční banky v Čechách dosahují neuvěřitelné zisky, vy jim je nesmyslně nízko zdaňujete, úplně nesmyslně. Tady stát přichází o kolik, o pět, o deset miliard. O tom můžeme debatovat podle toho, jaké by mělo být optimální zdanění těchto ústavů, abyste obrali veřejný sektor o pět miliard. To je vaše politika! Takhle ten příběh je ve skutečnosti! Takhle ten příběh vy tady píšete. Prostě příběh, kdy zahraniční firmy zde dosahují velmi zajímavých zisků, proč ne, vy jim je směšně nízko zdaňujete a ony tyto zdaněné peníze, veliké peníze okamžitě vyvádějí mimo Českou republiku. Třeba jenom tím manévrem, že vy za Topolánkovy vlády a za ministra financí Kalouska jste takovýmto firmám, jako jsou banky, jako jsou velká energetická odvětví a další, tak v podstatě jste darovali nějakých 40 miliard. Tak teď nekňučte, že ty peníze nemáte! Teď předstupujete před lidi, člověk by vám pomalu dal poslední korunu, se svým ztrápeným výrazem a kňouráte, že prostě byste rádi, ale ty peníze nemáte. Bodejť byste je měli! Vy jste je dávno nechali odvézt z České republiky pryč!

Víte, vy totiž hrajete s většinou lidí velkého betla. Bohužel je zajímavé, že vám to část veřejnosti prostě baští. Je to strašně zajímavé, protože hrajete na to, že většina lidí si nezjistí veškeré informace. Že se spoléhají na to, co většinou naše poměrně plytká média papouškují. Papouškují, čím jsou daně nižší, tím je výběr větší, daňové úniky nižší a budeme se mít lépe. Tak daně zrušme úplně nebo já nevím, kam to chcete směřovat.

Víte, toto je jasný střet a to je potřeba takto definovat. Jasný střet dvou filozofií, dvou světů. Jeden svět, ten váš, říká. Není potřeba mít žádné skoro daně, stát prakticky jen překáží a vše je potřeba zprivatizovat. Zdravotnictví, školství, dokonce i policii. Vždyť to mohou zvládnout bezpečnostní soukromé agentury, vězeňství. Vždyť přece víme, že ve světě jsou i soukromé věznice. Proč se stát nebo veřejná sféra má vůbec něčím takovým zabývat. Chceš vzdělání, běž do soukromé školy a zaplať si ho. Jsi nemocen, běž do soukromé nemocnice a zaplať si to tam. Můžeš si pro pomoc případně platit nějaké pojištění zase u soukromé firmy, u nějaké soukromé pojišťovny. To je váš svět a vy prostě pomaličku, polehoučku, někdy rychleji, někdy pomaleji to tam tlačíte. A děláte celou řadu kroků, které jsou buď nevratné nebo těžko vratné. Takže děláte to, že snížíte daňový výběr, počkáte rok dva a pak s kňouráním přijdete a řeknete: Je je je, to máme velký státní dluh. Nedá se nic dělat, musíme prostě něco zprivatizovat, musíme veřejnému sektoru zase utáhnout opasky. Prostě veřejnému sektoru, zdravotnictví, kultuře, vědě, školství opasek pěkně utáhnete, něco z toho, co má ekonomické problémy mezi tím prodáte a tím pádem se toho jakoby zbavíte, abyste pěkně potichounku někde jinde ten opasek o mnoho dílků povolili. To je prostě ta politika.

Druhé pojetí světa, které je v Evropě běžnější a vyvinulo se hlavně po druhé světové válce, je vidění, kdy stát není nepřítel, veřejná sféra není nepřítel, ale je to naopak tvůrce hodnot a tvůrce určitého klimatu ve společnosti. Je to jakási pevná kotva, řád ve společnosti. Je to, čemu se říká sociálně tržní hospodářství, které je provázáno s relativně vysokou daňovou zátěží jak pro firmy tak pro více vydělávající osoby. Prostě s tím, že ale za to dostáváte kvalitní služby. Kvalitní školství, kvalitní zdravotnictví, kvalitní policii, kvalitní silnice, kvalitní veřejnou dopravu a další. Prostě nelze očekávat, že budeme mít kvalitní nemocnice, kvalitní školy, kvalitní vědu, když tam nedáme peníze. A peníze tam nedáme, pokud je nevybereme na daních. A vy sám dobře víte, že dnešní svět nemá problém vyrobit, jak vy rád říkáte, všechny peníze vznikají přece v té soukromé sféře, ta veřejná je parazit. Já nevím, jestli jste si toho všiml, ale to je klasická marxistická teorie. Pane premiére, vy nejste pravičák, vy jste kovaný marxista! Z tohoto pohledu já jsem v podstatě politicky někde jinde, protože já jasně říkám, že tato tzv. nadstavba, když mám použít tu marxistickou teorii, tak když je prostě tato nadstavba, tedy věda, školství, zdravotnictví, kultura, tak ta je v moderní společnosti ne stejně důležitá jako ta základna, ta, co tvoří ty materiální hodnoty - teď, pane premiére, poslouchejte, možná se něco poučíte.

To není tak, že ta materiální základna tvoří ty hodnoty, tedy ty ingoty oceli, ta auta a ty traktory a já nevím, co všechno, a to obilí a ten chleba a ta základna, tedy ti vědci, umělci, lékaři, sestry, učitelé, ti to jenom jako prožírají. Tak to si myslíte, pane premiére, to jsou vaše slova, když vy říkáte - ty hodnoty se tvoří vlastně jen v té podnikatelské sféře a zbytek žije vlastně jen z té podnikatelské sféry. Není tomu tak. Zkuste si přečíst některé moderní učebnice jak ekonomie, tak třeba sociologie, abyste věděl, jakou roli, jakou zásadní a klíčovou roli hrají tyto oblasti ve vývoji a bohatnutí společnosti. Prostě společnost nemůže být bohatá, pokud nemá vysoce vyvinuté oblasti, jako je výzkum, věda, zdravotnictví, školství, infrastruktura. Prostě nemůže. Proč se daří, a všimněte si, které země zvládají lépe hospodářskou krizi. Země, které měly vysoké daně, skandinávské země, konečně i to Rakousko, konečně i to Německo, Dánsko. Podívejte se na země, které měly vysoké daně, daleko lépe přežívají problémy hospodářské krize, zatímco vámi tolik opěvované zlaté Irsko, které má korporátní daně ještě pod Českou republikou někde na 12 % a daně pro bohaté ještě nižší, to je dneska na kolenou. Já vím, že to nechcete vidět, protože to nezapadá do vašich Laffairových křivek a teorií, kterými oblbujete a ohlupujete lidi.

Prostě, pane premiére, dnešní svět není už světem, kdy je problém vyrobit, ale problém je prodat. To znamená není to tak jednoduché, jak vy se snažíte veřejnosti prezentovat, že na jedné straně je ten úžasný soukromý sektor, který tvoří hodnoty a na druhé straně je ten parazitický veřejný sektor, z mnoha důvodů. Protože dnes - já nevím, jestli to víte - podstatnou část v podstatě obživy pro soukromý sektor dělá veřejný sektor. Anebo to nevíte? Nebo nevíte, že ve stavebnictví v podstatě největším zadavatelem je veřejný sektor - města, obce, kraje, stát - a prakticky všude na světě? Že kdyby třeba stavebnictví mělo žít čistě ze soukromých investorů, tak je někde na třetinových hodnotách, možná ještě méně. Vy prostě nevíte, že např. celý slavný soukromý sektor farmaceutického průmyslu, jeden z nejlépe prosperujících, jeden z nejvíce rostoucích průmyslů na světě, nejvíce vydělávajících, je čistě závislý - z 90 nebo 85 % - na veřejném sektoru, na výběru daní, na výběru zdravotního pojištění? Takhle můžeme brát oblast po oblasti. V dnešních moderních státech, ať berete Spojené státy, Anglii, Francii, Německo, někde více, někde méně, tak drtivá většina toho tzv. podnikatelského soukromého sektoru je více či méně závislá na veřejném sektoru. A prostě není to špatně, je to logické.

Takže vaše zasévání jistých nesnášenlivostí, kde se snažíte společnosti implantovat nenávist a říkáte: tady je ten soukromý sektor, který ty hodnoty vydělává, a ten veřejný sektor, který jen trpíme, protože je to takový zbytečný bumbrlíček, který jen polyká peníze a teď ho pěkně ořežeme, aby ti doktoři, sestry, pracovníci ve školství, v kultuře, vědě, policisté, hasiči se prostě uskromnili, vždyť jsou to přece darmožrouti, na které musí kapitalisté v potu tváře tvrdě vydělávat. A přece ty "předřené, přetažené" kapitalisty vy nebudete obtěžovat vysokými daněmi, protože přece nebudete trestat jejich úspěch. Když se podíváte na strukturu třeba zákazníků těchto firem, tak zjistíte, že většina z nich je zasej opět veřejný sektor.

Víte, svět není tak úplně jednoduchý, jak se ho snažíte prezentovat. Samozřejmě, vy to dobře víte, vy nejste vůbec hloupý člověk. Vy jste jenom mimořádně pokrytecký. Mimořádně pokrytecký. Protože vy víte, jak to je, ale vy prostě plníte své ideové zadání. To znamená podvázat veřejnému sektoru, tedy všemu - infrastruktuře, výzkumu, vědě, školství, zdravotnictví, bezpečnosti - podvázat mu finanční zdroje, ukázat veřejnosti, že nemá peníze na svůj chod a pak realizovat to, co realizovat chcete - prodávat nemocnice, privatizovat školy, privatizovat nemocnice, privatizovat část bezpečnostních složek, privatizovat dopravu, protože budete přece říkat: ten soukromý sektor to umí daleko lépe. A současně nebudete říkat B, že všem těmto privatizovaným subjektům budete potichu platit z veřejných peněz, protože jediným zákazníkem soukromých nemocnic budou veřejné pojišťovací fondy, veřejné zdravotní pojišťovny. Tak vy možná po čase přijdete, když bude tato kritika, a řeknete, že je potřeba zprivatizovat i ty veřejné pojišťovny, protože přece není možné, aby na jednu stranu byly jen soukromé nemocnice a na druhou stranu je platily veřejné pojišťovací fondy. Zase vám to spousta lidí takto odkývá a bude říkat takové ty větičky: vždyť je jedno, komu to patří, hlavně, že to funguje. To jsou taková ta pěkná klišé, takové ty prostopravdy. Ale ono to jedno není, protože samozřejmě veřejné fondy máme pod nějakou kontrolou, aspoň, byť nedokonalou a byť je tam spousta chyb a spousta děr a spousta tunelů, protože tu veřejnou kontrolu děláme špatně. Ne my, vy. Vy teď vládnete, čili vy tu veřejnou kontrolu nezvládáte. A v danou chvíli zase přijdete s tím a budete říkat: to se musí zprivatizovat. A dostanete se do situace, kdy dnes debatujeme o tom, jestli by pojištění nemělo fungovat za méně peněz, než jsou 3 %. Ale víte, pane premiére, a zkuste to tady sdělit, za kolik fungují soukromé pojišťovny, kolik si berou z toho, že my jim platíme, chytáme se na ty reklamy. Nám často nic jiného nezbývá, než se chytit na tu reklamu, případně povinně jako povinné ručení - to je vlastně obdoba. Prostě jim pěkně platíme, protože musíme, protože nám nic jiného nezbývá. Tak ony si ty soukromé pojišťovny pro sebe vezmou nějakých 20 %. To je přece báječné. My jim dáme peníze a ony si z nich obratem vezmou 20 %. Škoda nemít třeba takovou soukromou zdravotní pojišťovnu. Takže z našich současných kritizovaných 3 %, které mají na svoji činnost, bychom se velmi brzy posunuli třeba na 10, 15 a pak by řekly, že chtějí stejně jako ty jiné soukromé pojišťovny 20.

Proč to tady takto říkám? Někdo může říct, jak to souvisí. No to právě souvisí s tím, co jsem tady jasně naznačil. Pane premiére, přestaňte lidem lhát, přestaňte lidi balamutit a řekněte jim na rovinu, férově, co je vaším cílem, že vaším cílem je v podstatě zlikvidovat veřejný sektor a postupně ten veřejný sektor pokud možno převést pod nějaké soukromé podnikání. Ovšem takové soukromé podnikání, které bude mít jistotu lehkého zisku, protože bude přímo navázané na veřejné fondy. To je vaším cílem.

Takže dnes jsme svědky takové drobné bitvy, drobné epizody, kdy se likviduje část střední třídy, kdy se část střední třídy vyhání do zahraničí a je to drobná epizoda v dlouhé bitvě o charakter státu, o charakter společnosti. Nevede se jen v České republice, jenom bohužel máme horší výchozí pozici než třeba to Německo nebo Rakousko, protože jsme neměli těch dvacet třicet let vývoje v tom vyspělém sociálně tržním hospodářství, protože u nás v podstatě dvacet let čelíme čistě a jenom větším či menším, brutálnějším či méně brutálním nájezdům neoliberálních filozofií. To je střet, který se dnes odehrává. Ty platy jsou jen jednou z jeho bitev.